Čas od času se objeví zpráva, že nějaká studie „ukázala, co se děje v mozku“ při doteku, při rozhovoru terapeuta s klientem nebo když se dva lidé „naladí na sebe“. Často za ní stojí metoda, která se jmenuje fNIRS — funkční blízká infračervená spektroskopie. Než začneme hodnotit, nakolik jsou interpretace jejích výsledků relevantní — zejména v novinových a popularizačních článcích —, potřebujeme rozumět tomu, co metoda vlastně měří a jak fyzikálně funguje. A v jakých mezích a s jakou přesností. Jen tak alespoň tušíme, nakolik proxy (zástupná) data, která metoda zprostředkovává, vypovídají o jevu, jejž studie zkoumá a popisuje.

Co měří: krev, ne nervy; změnu, ne hladinu

Na hlavu se přiloží čepice se zdroji a detektory světla. Blízké infračervené světlo projde kůží a lebkou o kus hlouběji, než by člověk čekal — tuhle propustnost tkání popsal Frans Jöbsis už v roce 1977. Část světla se po cestě pohltí, a to hlavně v krvi: hemoglobin s kyslíkem a bez kyslíku pohlcuje světlo různých vlnových délek jinak. Z toho, kolik světla se vrátí na dvou vlnových délkách, se dopočítá, jak se změnilo množství okysličené a odkysličené krve pod čepicí.

Z toho plynou dvě věci, které se v populárních zprávách ztrácejí:

  • fNIRS neměří činnost nervových buněk, ale prokrvení. Že „aktivní“ místo mozku dostane víc okysličené krve, je dobře doložený vztah, ale je to úsudek, ne měření. Pokusy na zvířatech navíc ukázaly, že směr změny odkysličeného hemoglobinu neurčuje jen to, zda je místo „aktivní“, ale i to, co se děje v žilách (Hoshi a kol. 2001).
  • Měří se změna proti výchozímu stavu, ne absolutní hodnota. Aby šlo říct, kolik krve přesně přibylo, je potřeba znát, jak dlouhou cestu světlo v hlavě urazilo. Běžné přístroje to změřit nedokážou a dosazují odhad. Zakladatelská práce z roku 1988 (Delpy a kol.) přitom tu délku dráhy změřila u potkana. Výsledek je proto spíš „o kolik víc v jednotkách, které se mezi lidmi mohou lišit“ než přesné číslo.

Kde se hodí

Tam, kam se magnetická rezonance nedostane. Měření je neškodné, snáší pohyby těla, přístroj je dobře přenosný a dá se použít u novorozenců i starých lidí a mimo laboratoř (Pinti a kol. 2018). Proto se používá u kojenců, při chůzi, u rozhovoru dvou lidí, při práci rukama — tedy přesně v situacích, které zajímají tělesnou terapii.

Kde je háček

Světlo na cestě do mozku a zpět prochází i kůží hlavy a lebkou. A kůže hlavy je silně prokrvená a reaguje na dech, puls, krevní tlak a vzrušení. Odborníci na fNIRS, kteří tuto metodu sami vyvíjejí, rozkládají naměřený signál na šest složek podle toho, odkud pochází (mozek nebo povrch hlavy), zda souvisí s úkolem, a zda jde o nervovou činnost nebo o celkovou fyziologii — a cílem měření je jen jedna z nich; ostatní jsou podle jejich slov šum, který mate (Tachtsidis a Scholkmann 2016).

Důležité je, že tyto rušivé vlivy nejsou náhodné. Při mluvení, počítání v duchu nebo zvedání paží se prokazatelně mění dýchání a krevní tlak — tedy přesně ve chvíli, kdy se má měřit „reakce mozku“. A typický obraz „aktivace“ (víc okysličené, méně odkysličené krve) podle stejných autorů nestačí jako důkaz, že žádné takové zkreslení nenastalo.

U měření dvou lidí najednou (takzvaný hyperscanning — „mozky v synchronii“) je to zvlášť ožehavé: dva lidé v rozhovoru mívají podobný rytmus dechu, řeči i vzrušení. Tachtsidis a Scholkmann proto doporučují takovou „propojenost“ nazývat poctivě — jako cévní propojenost, součet toho, co se děje v mozku i mimo něj.

Na co se ptát

Jedna otázka stačí, a nejsme to my, kdo si ji vymyslel: stojí v kontrolním seznamu, který pro publikace vydala sama mezinárodní společnost pro fNIRS (Yücel a kol. 2021). Jak autoři oddělili vliv kůže hlavy a celkové fyziologie (dech, puls, tlak) od signálu z mozku?

Dobrá odpověď zní například: použili krátké kanály, které měří jen povrch hlavy, a ten pak od signálu odečetli; zaznamenávali dech a puls a zahrnuli je do analýzy; nebo měli přístroj, který dokáže rozlišit hloubku. Pokud studie o tomhle mlčí, neznamená to, že je špatná — znamená to, že z ní nevíme, kolik z „reakce mozku“ je mozek.

Co z toho vyvozujeme z praktického hlediska? Tři závěry, každý z nich střídmý a dobře doložený.

  1. fNIRS je opravdová a užitečná metoda pro situace, kde se člověk hýbe, mluví nebo se dotýká — a které jsou pro tělesnou terapii zajímavé.
  2. To, co měří, je prokrvení pod čepicí, ne myšlenka ani emoce. Spojení s tím, co dělá mozek, je úsudek, který potřebuje kontrolu povrchových a celkových vlivů.
  3. U zpráv „co se děje v mozku při doteku nebo rozhovoru“ se ptejte na tu jednu věc — jak byl odfiltrován dech, puls a kůže hlavy. Je to otázka, kterou klade sám obor.

O tom, co fNIRS řekla o tělesné terapii, zatím nepíšeme nic: takovou studii jsme dosud podrobně neprošli. Až ano, napíšeme o ní zvlášť.

Odkazy

  • Jöbsis, F. F. (1977). Noninvasive, infrared monitoring of cerebral and myocardial oxygen sufficiency and circulatory parameters. Science, 198(4323), 1264–1267. https://doi.org/10.1126/science.929199 · PMID 929199
  • Delpy, D. T. a kol. (1988). Estimation of optical pathlength through tissue from direct time of flight measurement. Physics in Medicine and Biology, 33(12), 1433–1442. https://doi.org/10.1088/0031-9155/33/12/008 · PMID 3237772
  • Hoshi, Y., Kobayashi, N., Tamura, M. (2001). Interpretation of near-infrared spectroscopy signals: a study with a newly developed perfused rat brain model. Journal of Applied Physiology, 90(5), 1657–1662. https://doi.org/10.1152/jappl.2001.90.5.1657 · PMID 11299252
  • Tachtsidis, I., Scholkmann, F. (2016). False positives and false negatives in functional near-infrared spectroscopy: issues, challenges, and the way forward. Neurophotonics, 3(3), 031405. https://doi.org/10.1117/1.NPh.3.3.031405 · PMC4791590
  • Pinti, P. a kol. (2018). The present and future use of functional near-infrared spectroscopy (fNIRS) for cognitive neuroscience. Annals of the New York Academy of Sciences, 1464(1), 5–29. https://doi.org/10.1111/nyas.13948 · PMC6367070
  • Yücel, M. A. a kol. (2021). Best practices for fNIRS publications. Neurophotonics, 8(1), 012101. https://doi.org/10.1117/1.NPh.8.1.012101 · PMC7793571

Naše referenční dokumentace (pracovní verze v .md): podklad k fNIRS (neuro-assessment/nirs/SUBSTRAT-NIRS-v0.1-EN.md) s poznámkami ke čtení obou plných textů; posouzení fyziky měření, Part 2 §3c. Dnes v soukromém pracovním repozitáři; zveřejnění chystáme. Jak dobře co víme, shrnuje stránka [Co víme a jak dobře to víme](/evidence-cs/).

Připravujeme. Technický článek pro mim2000.cz o tom, odkud se fNIRS vzala — od propustnosti tkání pro infračervené světlo po dnešní přístroje — a co se o měření dvou lidí najednou dá a nedá říct.

Metoda a meze. Text stojí na abstraktech zakladatelských prací a na dvou plně přečtených metodických textech (Yücel 2021 jen zčásti). Dané materiály nejsou opřeny o studie motivované nebo fundované bodypsychoterapií ani o studie na klientech jakéhokoli jejího směru; představují metodický základ, který není vázán na terapii jako takovou. Tento text vznikl 12. 10. 2026 za využití jazykového modelu Claude Opus v režimu Cowork; orákulum: výše uvedené prameny; doména: literatura k fNIRS platná a aktuální k 12. 10. 2026.